Zákoník práce » § 371

§ 371

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo
při uznání plné nebo částečné invalidity přísluší zaměstnanci ve výši
rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem
dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s
připočtením případného plného nebo částečného invalidního důchodu
pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení plného nebo částečného
invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů
o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl
zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

(2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci
i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní
úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po
zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše
nemocenského.

(3) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo
při uznání plné nebo částečné invalidity podle odstavce 1 přísluší i
zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za
výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se
považuje výdělek ve výši minimální mzdy (§ 111). Pobíral-li zaměstnanec
před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na
výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v
takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního
poměru.

(4) Dosahuje-li zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní
zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci
téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění
nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní
zaměstnanci.

(5) Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci,
kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku
podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před
vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci,
která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do
výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.

(6) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž
dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z
důchodového pojištění.