Moment ...
Shade

Agentka.cz Zákony  Zákoník práce (262/2006 Sb.) - Díl 1 - Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště 

 

Hledejte v zákonech, např. mzda, výpověď nebo dovolená
Shade

Zákoník práce » Díl 1 - Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště

ČÁST PRVNÍ - VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
ČÁST DRUHÁ - PRACOVNÍ POMĚR
ČÁST OSMÁ - PŘEKÁŽKY V PRÁCI
ČÁST DEVÁTÁ - DOVOLENÁ
ČÁST DESÁTÁ - PÉČE O ZAMĚSTNANCE
ČÁST JEDENÁCTÁ - NÁHRADA ŠKODY
ČÁST TŘINÁCTÁ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
HLAVA III - VNITŘNÍ PŘEDPIS
HLAVA XIV - DORUČOVÁNÍ
HLAVA XVIII - PRŮMĚRNÝ VÝDĚLEK
ČÁST - PŘÍLOHY
ČÁST - POZNÁMKY



Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště

Paragrafy:   § 156   § 157   § 158   § 159   § 160   § 161   § 162   § 163   § 164  

§ 156

Druhy cestovních náhrad

(1) Zaměstnavatel uvedený v této hlavě je povinen za podmínek
stanovených v této hlavě poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě
náhradu

a) jízdních výdajů,

b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,

c) výdajů za ubytování,

d) zvýšených stravovacích výdajů (dále jen "stravné"),

e) nutných vedlejších výdajů.

(2) Pro účely poskytování cestovních náhrad se za pracovní cestu
považuje i cesta uvedená v § 152 písm. b) a c).

(3) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytovat i další náhrady výdajů,
za cestovní náhrady se však považují pouze ty, které byly poskytnuty v
souladu s § 152.

Náhrada jízdních výdajů

§ 157

(1) Náhradu jízdních výdajů za použití určeného hromadného dopravního
prostředku dálkové přepravy a taxislužby poskytne zaměstnavatel
zaměstnanci v prokázané výši.

(2) Použije-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele místo určeného
hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy jiný dopravní
prostředek, včetně silničního motorového vozidla, s výjimkou vozidla
poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu náhrada jízdních výdajů ve
výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek.

(3) Použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové
vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu
za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou
pohonnou hmotu.

(4) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí nejméně u

a) jednostopých vozidel a tříkolek 1,10 Kč,

b) osobních silničních motorových vozidel 3,90 Kč.

při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu zaměstnavatel sazbu
základní náhrady za 1 km jízdy zvýší nejméně o 15 %. Tato sazba
základní náhrady se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním
předpisem vydaným podle § 189.

(5) Sazbu základní náhrady u nákladních automobilů, autobusů nebo
traktorů zaměstnavatel poskytne zaměstnanci nejméně ve dvojnásobné
výši, než je stanovená v odstavci 4 písm. b).

§ 158

(1) Nebyla-li výše sazby základní náhrady sjednána nebo určena
zaměstnavatelem před vysláním zaměstnance na pracovní cestu, přísluší
zaměstnanci sazba základní náhrady podle § 157 odst. 4 a 5.

(2) Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem
ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty.

(3) Cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze
kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Prokazuje-li
zaměstnanec cenu pohonné hmoty více doklady o jejím nákupu, ze kterých
je patrná souvislost s pracovní cestou, vypočítá se cena pohonné hmoty
pro určení výše náhrady aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných
cen. Jestliže zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty
zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady
průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou prováděcím právním
předpisem vydaným podle § 189.

(4) Spotřebu pohonné hmoty silničního motorového vozidla vypočítá
zaměstnavatel z údajů o spotřebě uvedených v technickém průkazu
použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli
předložit. Jestliže technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje,
přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud
spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného
typu se shodným objemem válců. Při určení spotřeby pohonné hmoty
použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle
norem Evropských společenství. Není-li tento údaj v technickém průkazu
uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty vozidla
aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených.

§ 159

(1) Náhradu jízdních výdajů za použití místní hromadné dopravy v
souladu s určenými podmínkami pracovní cesty poskytuje zaměstnavatel v
prokázané výši; tato náhrada náleží zaměstnanci i vedle náhrad podle §
157 odst. 1 až 3.

(2) Při poskytnutí náhrady jízdních výdajů za použití místní hromadné
dopravy při pracovních cestách v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno
místo výkonu práce, zaměstnavatel poskytne tuto náhradu ve výši
odpovídající ceně jízdného platné v době konání pracovní cesty, aniž by
zaměstnanec musel jízdní výdaje prokazovat.

§ 160

Za použití dopravního prostředku po ukončení předem dohodnutého
přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance, po kterém již
nenásleduje výkon práce, je povinen zaměstnavatel uhradit zaměstnanci
náhradu jízdních výdajů pouze do výše, která by náležela zaměstnanci v
případě, že by k přerušení pracovní cesty nedošlo. Obdobně se postupuje
při předem dohodnutém přerušení pracovní cesty z důvodu na straně
zaměstnance před výkonem práce.

§ 161

Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny

(1) Trvá-li pracovní cesta déle než 7 kalendářních dnů, poskytne
zaměstnavatel zaměstnanci náhradu jízdních výdajů k návštěvě člena
rodiny do jeho bydliště nebo do jiného předem dohodnutého místa pobytu
člena rodiny a zpět ve výši a za shodných podmínek jako v § 157 až 160
s tím, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci náhradu jízdních výdajů
nejvýše v částce odpovídající jízdním výdajům do místa výkonu práce
nebo pravidelného pracoviště anebo bydliště na území České republiky.
Za limitující se přitom považuje částka, která je pro zaměstnance
nejvýhodnější.

(2) Při použití letecké přepravy hradí zaměstnavatel zaměstnanci jízdní
výdaje k návštěvě člena rodiny pouze ve výši odpovídající ceně jízdného
silničního nebo železničního dopravního prostředku dálkové přepravy,
který určí zaměstnavatel. Ustanovení odstavce 1 platí i zde.

(3) Náhradu jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny poskytne
zaměstnavatel nejdéle v průběhu čtvrtého týdne od počátku pracovní
cesty nebo od minulé návštěvy člena rodiny, pokud se se zaměstnancem
nedohodne na době kratší.

§ 162

Náhrada výdajů za ubytování

(1) Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci náhradu výdajů za ubytování,
které vynaložil v souladu s podmínkami pracovní cesty, a to ve výši,
kterou zaměstnavateli prokáže. Po dobu návštěvy člena rodiny hradí
zaměstnavatel zaměstnanci prokázané výdaje za ubytování pouze v
případě, že si je musel zaměstnanec vzhledem k podmínkám pracovní cesty
nebo ubytovacích služeb zachovat.

(2) Po dobu předem dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na
straně zaměstnance není zaměstnavatel povinen zaměstnanci náhradu
výdajů za ubytování poskytnout, i když musel po tuto dobu zaměstnanec s
ohledem na podmínky pracovní cesty nebo ubytovací služby výdaje za
ubytování uhradit.

§ 163

Stravné

(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel
zaměstnanci stravné nejméně ve výši

a) 60 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b) 92 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18
hodin,

c) 144 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Tato výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím
právním předpisem vydaným podle § 189.

(2) Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má
charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně
nepřispívá, je zaměstnavatel oprávněn za každé uvedené jídlo stravné
krátit až o hodnotu

a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle
však 18 hodin,

c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

(3) Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance na
pracovní cestu vyšší stravné, než je stanovené v odstavci 1, nebo míru
jeho krácení podle odstavce 2, přísluší zaměstnanci stravné podle
odstavce 1.

(4) Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od
odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu,
je-li to pro zaměstnance výhodnější.

(5) Po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení
pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance stravné zaměstnanci
nepřísluší. Doba rozhodná pro právo na stravné před návštěvou člena
rodiny nebo dohodnutým přerušením pracovní cesty končí ukončením výkonu
práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem, a po návštěvě člena
rodiny nebo přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance
začíná současně se začátkem výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým
způsobem.

(6) Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště,
které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného
pracoviště, přísluší mu stravné pouze za cestu do místa jeho bydliště a
zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.

(7) Důvody pro neposkytnutí stravného stanovené v odstavcích 5 a 6
nemohou účastníci rozšiřovat.

§ 164

Náhrada nutných vedlejších výdajů

Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci náhradu nutných vedlejších výdajů,
které mu vzniknou v přímé souvislosti s pracovní cestou, a to ve výši,
kterou zaměstnavateli prokáže. Nemůže-li zaměstnanec výši výdajů
prokázat, poskytne mu zaměstnavatel náhradu odpovídající ceně věcí a
služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty.



Adresa této části zákona: http://radimak.cz/cz/zakony/zakonik-prace/26200360