Zákoník práce » Oddíl 5 - Společná a zvláštní ustanovení o odpovědnosti za škodu

Společná a zvláštní ustanovení o odpovědnosti za škodu

Paragrafy:   § 380   § 381   § 382   § 383   § 384   § 385   § 386   § 387   § 388   § 389   § 390   § 391   § 392   § 393  

§ 380

(1) Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo
smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým,
náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů
nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl
pro plnění pracovních úkolů.

(3) Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě
do zaměstnání a zpět.

(4) Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním
předpisu.

§ 381

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za
ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou
samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe.

§ 382

(1) Při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při
pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím
předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance
výhodnější.

(2) Náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu
pozůstalých vyplácí zaměstnavatel pravidelně jednou měsíčně, pokud
nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.

§ 383

Při omezení odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech
a nemocech z povolání se postupuje podle § 367.

§ 384

(1) Zaměstnavatel, který nahradil poškozenému škodu, má právo na
náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za tuto škodu odpovídá podle
občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této
odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.

(2) Jde-li o náhradu škody při nemoci z povolání, má zaměstnavatel,
který škodu uhradil, právo na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u
nichž postižený zaměstnanec pracoval za podmínek, z nichž vznikla nemoc
z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po
kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek.

(3) Jde-li o jinou škodu na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo
nemoci z povolání, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o
pracovních úrazech.

§ 385

U zaměstnance, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z
povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody
o práci konané mimo pracovní poměr, se při stanovení výše náhrady za
ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech
těchto pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly
trvat.

§ 386

(1) Zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna
nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při
výkonu práce na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu
určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl
tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za
ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že
postižený by byl i nadále zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z
odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání tím nejsou dotčena.

(2) Utrpí-li pracovní úraz nebo byla-li zjištěna nemoc z povolání u
poživatele starobního nebo invalidního důchodu, přísluší mu náhrada za
ztrátu na výdělku po dobu, pokud nepřestal být zaměstnán z důvodů,
které nesouvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání; nepracuje-li
z důvodů, které souvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání,
přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, po kterou by vzhledem
ke svému zdravotnímu stavu před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání
mohl pracovat. Ustanovení § 371 odst. 6 platí i zde.

§ 387

(1) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa zaměstnancova
bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na
jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; u zaměstnanců v
lesnictví, zemědělství a stavebnictví také cesta na určené shromaždiště
a zpět.

(2) Cesta z obce bydliště zaměstnance na pracoviště nebo do místa
ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není
současně obcí jeho pravidelného pracoviště, a zpět se posuzuje jako
nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení.

§ 388

Ve výjimečných případech může soud výši odškodnění stanovenou
prováděcím právním předpisem (§ 372 odst. 2) přiměřeně zvýšit.

§ 389

Nepromlčují se práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z
důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody na
zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a práva na
náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Práva na jednotlivá plnění z
nich vyplývající se však promlčují.

§ 390

(1) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující
pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i zaměstnavatel
domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

(2) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové
úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na
výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti
vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání; to se vztahuje i na
náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

§ 391

(1) Žáci střední školy, konzervatoře a jazykové školy s právem státní
jazykové zkoušky nebo studenti vyšší odborné školy odpovídají právnické
osobě vykonávající činnost dané školy nebo školského zařízení nebo
právnické nebo fyzické osobě, na jejíchž pracovištích se uskutečňuje
praktické vyučování, za škodu, kterou jí způsobili při teoretickém nebo
praktickém vyučování anebo v přímé souvislosti s ním. Pokud ke škodě
došlo při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé
souvislosti s ní, odpovídají žáci nebo studenti za škodu právnické
osobě vykonávající činnost tohoto školského zařízení. Studenti vysokých
škol odpovídají vysoké škole za škodu, kterou jí způsobili při studiu
nebo praxi ve studijním programu uskutečňovaném vysokou školou nebo v
přímé souvislosti s nimi. Pokud ke škodě došlo při studiu nebo praxi
nebo v přímé souvislosti s nimi u jiné právnické osoby nebo fyzické
osoby, odpovídají studenti právnické nebo fyzické osobě, u níž se
studium nebo praxe uskutečňovaly.

(2) Za škodu, která vznikla žákům základních škol a základních
uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá
právnická osoba vykonávající činnost dané školy; při výchově mimo
vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá
za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského
zařízení.

(3) Příslušná právnická osoba vykonávající činnost školy odpovídá žákům
středních škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní jazykové
zkoušky a studentům vyšších odborných škol za škodu, která jim vznikla
porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém
vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě
při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé
souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u
níž se praktické vyučování uskutečňovalo. Došlo-li ke škodě při výchově
mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní,
odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského
zařízení. Vykonává-li činnost školy nebo školského zařízení organizační
složka státu nebo její součást, odpovídá za škodu jménem státu tato
organizační složka státu.

(4) Příslušná vysoká škola odpovídá studentům vysokých škol za škodu,
která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při studiu
nebo praxi ve studijním programu uskutečňovaném vysokou školou nebo v
přímé souvislosti s nimi. Pokud ke škodě došlo při studiu nebo praxi
nebo v přímé souvislosti s nimi u jiné právnické osoby nebo fyzické
osoby, odpovídá právnická nebo fyzická osoba, u níž se studium nebo
praxe uskutečňovaly.

(5) Příslušná právnická osoba vykonávající činnost školského zařízení
odpovídá fyzické osobě s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou
ochrannou výchovou a fyzickým osobám v preventivně výchovné péči za
škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při
uskutečňování této činnosti nebo v přímé souvislosti s ní.

§ 392

(1) Fyzickým osobám plnícím veřejné funkce a funkcionářům odborové
organizace odpovídá za škodu vzniklou při výkonu funkce nebo v přímé
souvislosti s ní ten, pro koho byli činni; fyzické osoby a funkcionáři
odpovídají za škodu tomu, pro koho byli činni.

(2) Osobám se zdravotním postižením, které nejsou v pracovním poměru a
jejichž příprava na budoucí povolání se provádí podle zvláštních
předpisů, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, popřípadě nemocí
z povolání při této přípravě ten, u něhož se příprava pro povolání
provádí.

§ 393

(1) Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají členové
dobrovolných požárních sborů a báňských záchranných sborů, kteří utrpí
úraz při činnosti v těchto sborech. V těchto případech jim odpovídá
ten, u něhož je sbor zřízen.

(2) Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají fyzické osoby,
které na výzvu správních úřadů nebo územního samosprávného celku nebo
velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím osobně
napomáhají při zásahu proti živelní události nebo při odstraňování
jejích následků a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou
tímto úrazem jim odpovídá správní úřad nebo obec, pokud zvláštní právní
předpis nestanoví jinak.

(3) Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají fyzické osoby,
které dobrovolně v rámci akce organizované územním samosprávným celkem
vypomáhají při plnění důležitých úkolů v zájmu společnosti, například
fyzické osoby, které dočasně vypomáhají při zvelebování obcí a utrpí
při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá
ten, pro koho v době tohoto úrazu pracovaly.

(4) Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají členové
družstev, kteří utrpí úraz při výkonu funkce nebo při dohodnuté
činnosti pro družstvo, zdravotníci Červeného kříže, dárci při odběru
krve, členové Horské služby, jakož i fyzické osoby, které na její výzvu
a podle jejích pokynů osobně pomáhají při záchranné akci v terénu,
fyzické osoby, které dobrovolně vykonávají pečovatelskou službu
sociálního zabezpečení, a fyzické osoby, které byly pověřeny
zaměstnavatelem určitou funkcí nebo činností, jestliže utrpěly úraz při
plnění úkolů souvisejících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti. Za
škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá ten, pro koho byli v době
tohoto úrazu činni.

Adresa této části zákona: http://radimak.cz/cz/zakony/zakonik-prace/26200660