Zákoník práce » § 289

§ 289

(1) Řídícím zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí
zaměstnavatel, který může přímo nebo nepřímo řídit jiného nebo jiné
zaměstnavatele skupiny zaměstnavatelů (řízený zaměstnavatel).
Rozhodující pro určení, zda se jedná o řídícího zaměstnavatele, jsou
právní předpisy členského státu, podle kterého byl zaměstnavatel s
působností na území členského státu Evropské unie založen. Nebyl-li
zaměstnavatel s působností na území členských států Evropské unie
založen podle právních předpisů členského státu, jsou rozhodující pro
určení, zda se jedná o řídícího zaměstnavatele, právní předpisy
členského státu, na jehož území má sídlo nebo je umístěn reprezentant
tohoto zaměstnavatele, a není-li reprezentant určen, jsou rozhodující
právní předpisy členského státu, na jehož území má sídlo nebo je
umístěno ústředí zaměstnavatele, který zaměstnává nejvíce zaměstnanců.
Za řídícího se považuje zaměstnavatel, který ve vztahu k jinému
zaměstnavateli skupiny zaměstnavatelů přímo nebo nepřímo

a) může jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo
dozorčího orgánu tohoto zaměstnavatele,

b) disponuje většinou hlasovacích práv u tohoto zaměstnavatele, nebo

c) vlastní většinový podíl na základním kapitálu tohoto zaměstnavatele,

pokud se neprokáže, že jiný zaměstnavatel ve skupině zaměstnavatelů má
vliv silnější. Jestliže ve skupině zaměstnavatelů existuje více
zaměstnavatelů, kteří splňují tyto požadavky, řídící zaměstnavatel se
určí podle těchto požadavků v pořadí uvedeném ve větě druhé. Pro tento
účel práva řídícího zaměstnavatele týkající se hlasování a jmenování
zahrnují též práva jakýchkoli řízených zaměstnavatelů a práva všech
osob nebo orgánů, které jednají jménem řídícího zaměstnavatele nebo
řízeného zaměstnavatele. Za řídícího zaměstnavatele se však nepovažuje
zaměstnavatel ve vztahu k jinému zaměstnavateli, v němž má účast podle
článku 3 odst. 5 písm. a) nebo c) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne
20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků ("nařízení ES o
spojování"). Toto ustanovení se nepoužije na právní vztahy vzniklé v
případě insolvenčního řízení ^21a).

(2) Ústředím se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnavatel s
působností na území členských států Evropské unie a řídící
zaměstnavatel ve skupině zaměstnavatelů s působností na území členských
států Evropské unie. Nemá-li ústředí sídlo v členském státu, považuje
se pro účely tohoto zákona za ústředí reprezentant jmenovaný ústředím.
Není-li tento reprezentant jmenován, považuje se za ústředí
zaměstnavatel s největším počtem zaměstnanců v členských státech.

(3) Informace a projednání se týkají jen zaměstnavatelů se sídlem nebo
umístěním organizační složky v členském státu, pokud není ujednán širší
rozsah.

(4) Počet zaměstnanců se pro tyto účely stanoví jako průměrný počet
zaměstnanců během předchozích 2 let ode dne podání žádosti nebo
zahájení jednání ústředím podle § 290 odst. 2. Ústředí je povinno
zaměstnancům nebo jejich zástupcům poskytnout informace o celkovém
počtu zaměstnanců a jejich složení pro účely zjištění, zda je možno
ustavit evropskou radu zaměstnanců, nebo jiný postup pro nadnárodní
informace a projednání. Zaměstnanci nebo jejich představitelé mohou
požádat o tyto informace svého zaměstnavatele, který je povinen je
získat od ústředí.

(5) Pro členy vyjednávacího výboru, evropské rady zaměstnanců nebo
zástupce zaměstnanců podle jiného ujednaného postupu, jakož i pro
zaměstnavatele platí § 276 odst. 2, 3 a 4, pokud ujednání o evropské
radě zaměstnanců nebo ujednání o jiném postupu pro nadnárodní informace
a projednání nebo úprava členského státu, v němž má sídlo ústředí,
nestanoví výhodnější podmínky.