Zákoník práce » § 216

§ 216

(1) Týdnem dovolené se rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů.

(2) Za nepřetržité trvání pracovního poměru se považuje i skončení
dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru
zaměstnance k témuž zaměstnavateli.

(3) Pro účely dovolené se jako výkon práce neposuzuje doba zameškaná
pro důležité osobní překážky v práci, pokud nejsou uvedeny v prováděcím
právním předpisu (§ 199 odst. 2). Doba čerpání mateřské dovolené a
doba, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po
kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, a doba
pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z
povolání vzniklého při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti
s ním se pro účely dovolené posuzuje jako výkon práce.

(4) Pro zjištění, zda jsou splněny podmínky vzniku práva na dovolenou,
se posuzuje zaměstnanec, který je zaměstnán po stanovenou týdenní
pracovní dobu, jako by v kalendářním týdnu pracoval 5 pracovních dnů, i
když jeho pracovní doba není rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu;
to platí i pro účely krácení dovolené, s výjimkou neomluvené
nepřítomnosti v práci.

(5) Jestliže poměrná část dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na
půlden; to platí i pro výpočet dvanáctin dovolené.