Zákoník práce » § 13

§ 13

(1) Pracovněprávní vztahy podle tohoto zákona mohou vzniknout jen se
souhlasem fyzické osoby a zaměstnavatele.

(2) Zaměstnavatel

a) nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance,

b) musí zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a dodržovat zákaz
jakékoli diskriminace zaměstnanců,

c) musí dodržovat zásadu poskytování stejné mzdy nebo platu a jiných
peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, popřípadě odměny za
stejnou práci a za práci stejné hodnoty,

d) musí poskytovat zaměstnanci informace v pracovněprávních vztazích a
zajišťovat projednání s ním,

e) musí seznamovat zaměstnance s kolektivní smlouvou a vnitřními
předpisy,

f) nesmí zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu z
pracovněprávního vztahu ukládat peněžní postihy ani je od něho
požadovat; to se nevztahuje na škodu, za kterou zaměstnanec odpovídá,

g) nesmí požadovat ani sjednat zajištění závazku v pracovněprávním
vztahu, s výjimkou konkurenční doložky a srážek z příjmu z
pracovněprávního vztahu,

h) může dočasně přidělit zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické
nebo fyzické osobě jen podle § 2 odst. 5, s výjimkou případů
prohlubování nebo zvyšování kvalifikace u jiné právnické nebo fyzické
osoby (§ 230 odst. 5 a § 231 odst. 3).

(3) Zaměstnanec v pracovním poměru má právo na přidělování práce v
rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, s výjimkou kratší pracovní
doby (§ 80) nebo konta pracovní doby (§ 86 a 87), jakož i na rozvržení
pracovní doby před zahájením práce, není-li v tomto zákoně dále
stanoveno jinak.

(4) Zaměstnanec v dalším pracovním poměru nebo na základě dohod o
pracích konaných mimo pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nemůže
vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. U zaměstnavatele,
jímž je stát, se věta první použije jen v případě, že se jedná o výkon
práce v téže organizační složce státu.

(5) Zaměstnavatelé jsou povinni pečovat o vytváření a rozvíjení
pracovněprávních vztahů v souladu s tímto zákonem, s ostatními právními
předpisy a s dobrými mravy.