Občanský zákoník » § 122

§ 122

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události,
jež je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct
dní.

(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den,
který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá
událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci,
připadne konec lhůty na jeho poslední den.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.