Paragrafy: Čl.81 Čl.82 Čl.83 Čl.84 Čl.85 Čl.86 Čl.87 Čl.88 Čl.89 Čl.90 Čl.91 Čl.92 Čl.93 Čl.94 Čl.95 Čl.96
Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost
nesmí nikdo ohrožovat.
(2) Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu;
výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.
(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena
Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se
kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný.
Ústavní soud
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.
(1) Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu
deseti let.
(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem
Senátu.
(3) Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je
volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně
deset let činný v právnickém povolání.
(1) Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního
soudu ujímá své funkce.
(2) Slib soudce Ústavního soudu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí,
že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana,
řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího
přesvědčení nezávisle a nestranně.".
(3) Odmítne-li soudce složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí
se na něho, jako by nebyl jmenován.
(1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu.
Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
(2) Soudce Ústavního soudu lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání
trestného činu, anebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen
zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24
hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný
orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi Senát
rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností.
(3) Soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech,
které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i poté, kdy
přestal být soudcem Ústavního soudu.
(1) Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v
rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých
ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému
zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu
orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby
poslance nebo senátora,
f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu
funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25,
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65
odst. 2,
h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké
sněmovny a Senátu podle čl. 66,
i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu,
které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné
rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s
ústavními nebo jinými zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní
samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu,
l) o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že
referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí,
m) o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České
republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o
přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho
provedení.
(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl.
10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do
rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.
(3) Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší
správní soud
a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení,
jsou-li v rozporu se zákonem,
b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní
samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
(1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na
zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem.
(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze
ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1.
(1) Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno
způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti
nerozhodl jinak.
(2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny
orgány i osoby.
(3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2
vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání
ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.
Soudy
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem
poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za
trestné činy.
(1) Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní,
krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.
(2) Působnost a organizaci soudů stanoví zákon.
Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do
pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud
nebo Nejvyšší správní soud.
(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového
omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.
(2) Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské
právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.
(1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho
složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci.
(2) Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na
rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané.
(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou,
která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného
právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.
(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci
použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu
soudu.
(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.
(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon.
Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.
Adresa této části zákona: http://radimak.cz/cz/zakony/ustava-ceske-republiky/100004
©2024 Agentka s.r.o.
O Agentce -
Služby -
Partneři -
Obchodní podmínky, ochrana osobních údajů -
Kontakt -
Reklama -
Mobilní verze